Archiv 2024

Velká voda Starý Bohumín 2024

Provinční dům ve Starém Bohumíně postihly povodně i v letech 1997 a 2010. Letos jsme zažili další "velkou vodu".

Z kroniky kláštera sester ve St. Bohumíně:

Několik dní hustě pršelo. Všichni se dívali na oblohu a doufali, že nebude tak zle a další povodeň se nás nedotkne. Téměř celou noc ze soboty na neděli 15. září tohoto roku jsme strávili ve sklepě vyléváním spodní vody, která se stále znovu a znovu hromadila na podlaze. Co se dalo, jsme přesunuli do vyšších pater.

15. září 2024 – neděle

Na ranní mši svatou už do kostela nikdo z věřících neuměl přijít. Zdejší pan farář P. Kalikst Mryka OFM, ještě stihl odsloužit mši svatou v naší kapli a pak voda v naší "Strużce", tedy potoce, začala tak rychle stoupat, že za chvíli se zahrada, ulice, dvůr a vše kolem, proměnilo ve velké jezero. Nestihli jsme vše zachránit, voda byla rychlejší než my. Po obědě se ponton s hasiči zastavil před domem a sestry byly evakuovány na bezpečné místo a odtud odjely do kláštera v Ludgeřovicích. Společně jsme se dohodli, že zůstanu, a pokud by se situace stala život ohrožující, využiji i já evakuaci.

Nejhorší byla noc z neděle na pondělí, bez světla, zato s hlasitým hlukem vody tekoucí v domě a kolem něj. Ze sklepa bylo slyšet zvuk padajícího nábytku a narážení do zdí. Plavaly židle, skříně, dveře a vše, co bylo volně, dokonce i kotel na vodu změnil své místo.

16. září 2024 – pondělí

Hladina vody byla po celý den vysoko. Na ulici jezdily nafukovací čluny s hasiči, kteří obyvatelům roznášeli chleba a vodu.

17. září 2024 – úterý

Voda začala pomalu ustupovat.

18. září 2024 – středa

Ráno překvapení. Voda během noci úplně opadla a zůstala jen vrstva bahna, spadané větve, dříví od sousedů a spousta různých odpadků.

Celý den nám hasiči pomáhali odčerpávat vodu ze sklepa.

19. září 2024 – čtvrtek

Sestry se vrátily domů a teď nás čekal velký úklid a vyhazování všeho, co už nebylo vhodné k použití. Poděkování patří otci Kalikstu Mrykovi, který od středy pomáhal s úklidem a na sobotu zajistil kbelíky a další potřebné nářadí a také zprostředkoval velkou pomoc přátel z Polska. Díky štědrosti i pomoci rodiny z Jaworzynky a Horní Suché, dobrovolníků ADRY, byl dům a dvůr zbaven špíny a bahna. Před domem byly "hory" zničených věcí z domu, garáže a zahrady...

Sestry z našich klášterů spolu s provinciální představenou M. Dalmaciou Szelleyovou také skvěle pomáhaly při úklidu domu, zahrady a dvora nebo při praní našeho špinavého oblečení.

Velkým překvapením a radostí byl příjezd našich sester z Gliwice, které strávily volný den pomáháním a úklidem. Den nám přinesl spoustu úsměvů a radosti. Byla to krásná sesterská podpora!

S upřímným srdcem:

Komunita sester Služebnic z provinčního domu ve Starém Bohumíně děkuje VŠEM, kteří nám pomohli přežít toto těžké období. Děkujeme za vaše velká a obětavá srdce, za vaše modlitby, milá slova, nasaVložte svůj text...

50. výročí řeholního života sestry M. Benildy Pierończyk a 25. výročí řeholního života sestry Františka Sebešové 

V sobotu 10. srpna 2024 jsme v Bohumíně oslavili společné jubileum řeholního života sester česko-slovenské provincie.

O den dříve se v kapli provinčního domu konaly slavnostní nešpory ke cti sv. Terezy Benedikty od Kříže, kterými jsme začali slavit jubileum našich milovaných sester: sestry M. Benilda Pierończyk - 50. výročí řeholního života a sestry Františka Sebešová – 25. výročí řeholního života.

Slavnosti se účastnila i generální představená M. M. Dąbrówky Augustyn, vikářka sestra M. Anita Hoffman a s.M. Božena Megier, s.M. Angelika Toma a s.M. Jana Mainka. Nechyběly ani spolusestry z česko-slovenské provincie s provinční představenou M. M. Dalmáciou Szelleyovou. Při zpívaných nešporách byly sestrám předány myrtové věnečky a po nešporách s požehnáním jsme v růženci prokládaném zpěvy svěřili své úmysly Matce Boží. Po odchodu do refektáře jsme sestrám popřáli vše nejlepší.

Následujícího dne ve mši svaté obnovily sestry své řeholní sliby. Hlavním celebrantem slavnosti byl otec Kalikst Jan Mryka OFM. Dále byli přítomni: P. Henryk Dąbek, OFM, farář Ján Plaček z Ludgeřovic a kněz Martin Šmíd - farář z Nového Bohumina. Při mši svaté velmi krásně hrála a zpívala schola z Ludgeřovic.

S vděčností dobrému Bohu za jubileum sester jim přejeme, aby následovaly Pána na jeho cestách s pokojem a radostí v srdci a šířily lásku k lidem kolem sebe.

Napsala s.M. Dominika Juhásová

Putování ikony Panny Marie a bl. Edmunda v naší provincii 

V úterý 9. dubna 2024 ve Starém Bohumíně, kde máme provinční dům, bylo oficiálně zahájeno putování mariánské ikony po území naší provincie. Druhou zastávkou byly Ludgeřovice, Tady máme mateřskou školku, takže i děti měly možnost přivítat Pannu Marii a svěřit ji svoje rodiny. Pak byla převezena na Slovensko do Žiliny a do Svitu. Nakonec se ikona vrátila opět do provinčního domu, aby odtud mohla pokračovat do Varšavy.  

Ikona

Od 8. prosince 2023 po celý Mariánský rok putuje komunitami celé kongregace ikona Panny Marie Częstochowské a bl. Edmunda, kterou napsala naše spolusestra S.M. Agnela Mroczka.

Čas návštěvy Ikony je příležitostí k osobnímu i společnému zastavení u obrazu.

Ikona od 9. dubna 2024 bude putovat i naší provincií. (poznámka redakce)

Samotné slovo "IKONA" pochází z řeckého εἰϰών – obraz, odraz, představivost, přirovnání – a je oknem, kterým křesťan vidí nadpřirozený svět očima víry.

Smyslem ikony je otevřít člověka na evangelium, které zasahuje jeho smysly, mysl a nakonec i srdce. Aby člověk mohl vstoupit do jeho světa a rozjímat o něm, musí číst a rozjímat o Božím slově. Ikona a Bible se navzájem doplňují díky síle Ducha, který v nich působí. Je to On, kdo dává zjevenou pravdu zasáhnout do srdce věřícího a umožňuje duchovní setkání se svatými žijícími ve slávě. Díky Němu k nám tvary a barvy ikony začínají promlouvat a stávají se zdrojem duchovního světla, které září do věčného života.

Ikony nejen představují svaté osoby, proměněné a obklopené věčnou slávou, ale také je nějakým způsobem zpřítomňují. Když se modlíme před ikonou, stojíme v pravé přítomnosti svaté osoby, která se stala "odrazem" Ježíše. Základem veškeré křesťanské ikonografie je inkarnace Ježíše Krista.

Ikona ukazuje duchovní svět člověka pomocí barev, světla, detailů, forem a linií. Tento vnitřní mír a řád světce se projevuje jeho harmonií, která se projevuje v každé konkrétní postavě světce, v jeho rouchu a ve všem, co ho obklopuje. V ikoně není nic ponecháno náhodě, každý prvek souvisí s celkem. Tak jako je svatost člověka dílem Ducha svatého, který v něm působí, tak stejná milost vytváří kontakt mezi věřícím a svatým. Zprostředkovatelem tohoto kontaktu je ikona. Svou modlitbou adresovanou světci zobrazenému na ikoně se věřící účastní Jeho svatosti. Ikona se tak stává vyzařováním přítomnosti, teofanií, před kterou je třeba se klanět v aktu adorace a modlitby.

Duchovní komentář k ikoně Panny Marie Blahoslavené Edmund Bojanowski

"Bl. "Edmund Bojanowski - syn Marie"

Je jisté, že neustálé modlitby k Nejsvětější Panně jsou vaší největší zbraní v každé situaci.

Z dopisu E. Bojanowského sestře Leoně Jankiewiczové, 27. ledna 1866.

Ikona zobrazuje Pannu Marii v jejím obrazu z Jasné Góry. Východní církev nazývá tento typ ikon "hodigitria", což znamená "ukazovat cestu". Zobrazuje stojící Pannu Marii s Jezulátkem v náručí, zatímco na naší ikoně je místo Ježíše postava bl. Edmunda.

Matka Boží i bl. Edmund stojí čelem k věřícím. Jejich postavy jsou znamením duchovní hloubky, soustředěné kontemplace a dobroty. Vyjadřují navenek krásu vnitřního, duchovního života, který má svůj jediný zdroj v Bohu. Naznačují úplné ponoření se do Boha a činí přítomný okamžik časem spásy. Zároveň nás zvou, abychom se – zakořenění v Kristu – také ponořili do složité reality moderního světa, aniž bychom podlehli světské spiritualitě ve všech jejích projevech.

Střed ikony tvoří tváře Marie a bl. Edmunda, což je také místo koncentrace světla. Jako by bloudili v myšlenkách a jejich pohled byl nepřítomný. Avšak zamyšlený pohled v Mariiných očích je výrazem lásky a zájmu. Nicméně oči bl. Edmunda – živé, velké a široce otevřené – jako by se "obracely k Hospodinu" (Ž 25,15). To jsou oči, které "viděly spasení Páně" (srov. Lk 2,30); oči "rozšířené díváním se na Boha", rozjímající o Božích tajemstvích. Dívají se "někam 'za' diváka – ani ne tak do jeho očí, ale do jeho duše."

Rty Marie a Edmunda jsou velmi tenké, asketické a "vylučují veškerou smyslnost". Jsou uzavřeny v modlitebním rozjímání; mlčí, protože kontemplace vyžaduje ticho a rozjímání, stejně jako celé tělo, které je podřízeno duchu, podle slov Písma: "Mlč, celé tělo, před Hospodinem" (Zach 2,17). Symbolika uší si u této ikony zaslouží zvláštní pozornost. Uši Panny jsou skryty pod závojem – naslouchají nejprve hlasu Páně. Maria přijímá Ježíšova slova a pak nás vybízí "udělejte vše, co vám můj Syn řekne" (J 2,5).

Však uši bl. Edmund jak vidíme, jsou ve středu, dopředu, nepřirozené, "připravena k naslouchání slovům Páně". Současně jsou obrácena i k Marii, jako by světec chtěl naslouchat jejímu hlasu. Je to povzbuzení, abychom se stávali více prorockými a mohli v přítomném okamžiku naslouchat hlasu Božího Ducha, stejně jako naše Matka Maria. Na druhé straně je Edmundovo ucho nasměrováno ke každému, kdo při kontemplaci ikony k němu pozvedá své modlitby a prosí o přímluvu u Boha.

Vysoké čelo ikonických postav přijímá sílu Ducha svatého a je symbolem daru moudrosti neoddělitelné od lásky. Nos je protáhlý a tenký, zdůrazňující ušlechtilost – už nenasává vůně tohoto světa, ale vůni světa blažených.

Duch svatý naplňuje postavy ikony svou neviditelnou, proměňující přítomností a pouze cvičené oko věřícího, meditujícího pod inspirací Ducha, to může vidět a cítit skrze víru. Krása dosažená tímto způsobem je krásou duchovní, vnitřní lásky, odrazem věčné Boží Lásky.

Blahoslavený Edmund je ukryt pod Mariiným pláštěm, který symbolizuje Její blízkost a zvláštní péči a zároveň pohroužení do Její modlitby. Po celý svůj život se Edmund uchyloval pod Mariin plášť, choulil se v její starostlivé náruči, neustále se k ní modlil a učil se od ní hlubokému spojení s Bohem v kontemplaci.

Marie je oděna do tmavě modrých šatů a na hlavě má ​​plášť (maforion), který zdobí Angevinské lilie. Přítomnost hvězdy zdůrazňuje její panenství. Blahoslavený Edmund je oblečen do modrého kabátu s bílým šátkem kolem krku. Modrá barva a všechny její odstíny, od modré po tmavě modrou, jsou symbolem nebe a nekonečna v umění ikon. Je to barva nadčasovosti, tiché pokory a čistoty. Tato barva "zdůrazňuje vnitřní život a přitahuje nás k nekonečnu", symbolizuje ticho a kontemplaci. Bílá je zase "nejhlubší a nejmystičtější" barva, která je "mimo prostor a čas". Symbolizuje světlo a nadčasovost, ale také čistotu, radost, svatost, jednoduchost a štěstí. Je to barva zjevení, milosti a theofanie, "působící na naši duši jako absolutní ticho". Bílá barva je symbolem světla zářícího z hory Tábor a přítomného v každé ikoně Ducha svatého. Zatímco všechny barvy odpovídají na otázku "co?" – bílá odpovídá na otázku "kdo?"; pouze ona představuje "kvalitu, nikoli vlastnost, není to znak, ale věčná esence.

Postavy Marie a bl. Edmunda jsou umístěny na světlém pozadí, obklopeny světlem, které zde hraje významnou roli. Ikona představuje svět absolutního světla: "Bůh je světlo a není v něm vůbec žádná tma" (1 Jan 1,5). Zdroj světla na ikoně není někde venku, ale uvnitř sebe: "království Boží je mezi vámi" (Lukáš 17:21). V tomto "okně do věčnosti" předměty ani lidé nevrhají stín, protože v Božím království žádný stín není. Světlo vycházející z postav Marie a Edmunda je také prezentováno pomocí zlatého nimbu. Je to atribut, který je "velmi výmluvným náznakem přítomnosti duchovního světa". Je symbolem (nebo ještě více - skutečností) dokonalosti, svatosti, slávy a milosti Ducha svatého a "proudu Božího světla na člověka, který žije v blízkosti Boha".

Blahoslavený Edmund drží v ruce rozvinutý svitek, na kterém jsou napsána slova zdůrazňující důležitost a účinnost modliteb adresovaných Marii. Při pohledu na život bl. Edmunda, můžeme bezpečně říci, že byl zamilovaný do svaté Matky, byl jejím velkým ctitelem a svou lásku k ní přenesl na své duchovní dcery, služebnice. Celé dílo opatroven svěřil do jejich rukou. Chtěl, aby byla ctěna a milována. Svým sestrám vštěpoval lásku k Bohu, Marii a vlasti. V řeholi vytvořené pro kongregaci (§ 151) doporučil: "Na venkovní stěně domu, pokud je to možné, by měl být umístěn obraz Panny Marie Čenstochovské na kovovém podkladu a nápisem: "Pod ochranu Tvou se utíkáme".

Takže spolu s naším Otcem zakladatelem, blahoslaveným Edmund,

Ukryjme se pod Mariin plášť a řekněme:

Maria, jsem s tebou, pamatuji a bdím.!

Převzato, pro potřeby překladu upraveno a zkráceno z https://www.sluzebniczki.pl/

Mariánský rok

Od 8. prosince 2023 naší společné modlitbě v komunitách září plamen svíce mariánského roku. Slova fiat, magnificat, stabat- která jsou na ní vepsaná, připomínají víru, krásu a věrnost Panny Marie. Vždy blízko kříže a se starostí o čisté a oddané srdce Bohu.

Ať plamen té svíce, nám pomáhá soustředit se na modlitbu a prohlubuje duchovní pouto se všemi sestrami kongregace, které se zrodilo z velké lásky k zakladateli a neposkvrněné patronce.  

Tání ledu 

V sobotu 13. 4. 2024 se v malebné krajině Ženklavy konal další ročník "Tání ledu", kterou každoročně a za jakéhokoli počasí organizuje Obecně prospěšná společnost Dlaň pro život a skautský oddíl z Nového Jičína. Letošním mottem bylo " Být příkladem v lásce a službě druhým" . Setkání bývá zahájeno mší svatou, ve které si vyprošujeme milosti na cestu, abychom uměli rozehřívat ledy našich srdcí od sluníčka, kterým je pro náš život Ježíš. Pak následuje vydání se na některou z tras a na ní zažívat radostné chvíle při plnění úkolů.

Tohoto setkání se snažíme v rámci možností účastnit a pomoci, kde je potřeba, zároveň je tato akce pro nás velkým darem a obohacením.