Putovní ikona
Od 8. prosince 2023 po celý Mariánský rok putuje komunitami celé kongregace ikona Panny Marie Częstochowské a bl. Edmunda, kterou napsala naše spolusestra S.M. Agnela Mroczka.
Čas návštěvy Ikony je příležitostí k osobnímu i společnému zastavení u obrazu.
Ikona od 9. dubna 2024 bude putovat i naší provincií. (poznámka redakce)
Samotné slovo "IKONA" pochází z řeckého εἰϰών – obraz, odraz, představivost, přirovnání – a je oknem, kterým křesťan vidí nadpřirozený svět očima víry.
Smyslem ikony je otevřít člověka na evangelium, které zasahuje jeho smysly, mysl a nakonec i srdce. Aby člověk mohl vstoupit do jeho světa a rozjímat o něm, musí číst a rozjímat o Božím slově. Ikona a Bible se navzájem doplňují díky síle Ducha, který v nich působí. Je to On, kdo dává zjevenou pravdu zasáhnout do srdce věřícího a umožňuje duchovní setkání se svatými žijícími ve slávě. Díky Němu k nám tvary a barvy ikony začínají promlouvat a stávají se zdrojem duchovního světla, které září do věčného života.
Ikony nejen představují svaté osoby, proměněné a obklopené věčnou slávou, ale také je nějakým způsobem zpřítomňují. Když se modlíme před ikonou, stojíme v pravé přítomnosti svaté osoby, která se stala "odrazem" Ježíše. Základem veškeré křesťanské ikonografie je inkarnace Ježíše Krista.
Ikona ukazuje duchovní svět člověka pomocí barev, světla, detailů, forem a linií. Tento vnitřní mír a řád světce se projevuje jeho harmonií, která se projevuje v každé konkrétní postavě světce, v jeho rouchu a ve všem, co ho obklopuje. V ikoně není nic ponecháno náhodě, každý prvek souvisí s celkem. Tak jako je svatost člověka dílem Ducha svatého, který v něm působí, tak stejná milost vytváří kontakt mezi věřícím a svatým. Zprostředkovatelem tohoto kontaktu je ikona. Svou modlitbou adresovanou světci zobrazenému na ikoně se věřící účastní Jeho svatosti. Ikona se tak stává vyzařováním přítomnosti, teofanií, před kterou je třeba se klanět v aktu adorace a modlitby.
Duchovní komentář k ikoně Panny Marie Blahoslavené Edmund Bojanowski
"Bl. "Edmund Bojanowski - syn Marie"
Je jisté, že neustálé modlitby k Nejsvětější Panně jsou vaší největší zbraní v každé situaci.
Z dopisu E. Bojanowského sestře Leoně Jankiewiczové, 27. ledna 1866.
Ikona zobrazuje Pannu Marii v jejím obrazu z Jasné Góry. Východní církev nazývá tento typ ikon "hodigitria", což znamená "ukazovat cestu". Zobrazuje stojící Pannu Marii s Jezulátkem v náručí, zatímco na naší ikoně je místo Ježíše postava bl. Edmunda.
Matka Boží i bl. Edmund stojí čelem k věřícím. Jejich postavy jsou znamením duchovní hloubky, soustředěné kontemplace a dobroty. Vyjadřují navenek krásu vnitřního, duchovního života, který má svůj jediný zdroj v Bohu. Naznačují úplné ponoření se do Boha a činí přítomný okamžik časem spásy. Zároveň nás zvou, abychom se – zakořenění v Kristu – také ponořili do složité reality moderního světa, aniž bychom podlehli světské spiritualitě ve všech jejích projevech.
Střed ikony tvoří tváře Marie a bl. Edmunda, což je také místo koncentrace světla. Jako by bloudili v myšlenkách a jejich pohled byl nepřítomný. Avšak zamyšlený pohled v Mariiných očích je výrazem lásky a zájmu. Nicméně oči bl. Edmunda – živé, velké a široce otevřené – jako by se "obracely k Hospodinu" (Ž 25,15). To jsou oči, které "viděly spasení Páně" (srov. Lk 2,30); oči "rozšířené díváním se na Boha", rozjímající o Božích tajemstvích. Dívají se "někam 'za' diváka – ani ne tak do jeho očí, ale do jeho duše."
Rty Marie a Edmunda jsou velmi tenké, asketické a "vylučují veškerou smyslnost". Jsou uzavřeny v modlitebním rozjímání; mlčí, protože kontemplace vyžaduje ticho a rozjímání, stejně jako celé tělo, které je podřízeno duchu, podle slov Písma: "Mlč, celé tělo, před Hospodinem" (Zach 2,17). Symbolika uší si u této ikony zaslouží zvláštní pozornost. Uši Panny jsou skryty pod závojem – naslouchají nejprve hlasu Páně. Maria přijímá Ježíšova slova a pak nás vybízí "udělejte vše, co vám můj Syn řekne" (J 2,5).
Však uši bl. Edmund jak vidíme, jsou ve středu, dopředu, nepřirozené, "připravena k naslouchání slovům Páně". Současně jsou obrácena i k Marii, jako by světec chtěl naslouchat jejímu hlasu. Je to povzbuzení, abychom se stávali více prorockými a mohli v přítomném okamžiku naslouchat hlasu Božího Ducha, stejně jako naše Matka Maria. Na druhé straně je Edmundovo ucho nasměrováno ke každému, kdo při kontemplaci ikony k němu pozvedá své modlitby a prosí o přímluvu u Boha.
Vysoké čelo ikonických postav přijímá sílu Ducha svatého a je symbolem daru moudrosti neoddělitelné od lásky. Nos je protáhlý a tenký, zdůrazňující ušlechtilost – už nenasává vůně tohoto světa, ale vůni světa blažených.
Duch svatý naplňuje postavy ikony svou neviditelnou, proměňující přítomností a pouze cvičené oko věřícího, meditujícího pod inspirací Ducha, to může vidět a cítit skrze víru. Krása dosažená tímto způsobem je krásou duchovní, vnitřní lásky, odrazem věčné Boží Lásky.
Blahoslavený Edmund je ukryt pod Mariiným pláštěm, který symbolizuje Její blízkost a zvláštní péči a zároveň pohroužení do Její modlitby. Po celý svůj život se Edmund uchyloval pod Mariin plášť, choulil se v její starostlivé náruči, neustále se k ní modlil a učil se od ní hlubokému spojení s Bohem v kontemplaci.
Marie je oděna do tmavě modrých šatů a na hlavě má plášť (maforion), který zdobí Angevinské lilie. Přítomnost hvězdy zdůrazňuje její panenství. Blahoslavený Edmund je oblečen do modrého kabátu s bílým šátkem kolem krku. Modrá barva a všechny její odstíny, od modré po tmavě modrou, jsou symbolem nebe a nekonečna v umění ikon. Je to barva nadčasovosti, tiché pokory a čistoty. Tato barva "zdůrazňuje vnitřní život a přitahuje nás k nekonečnu", symbolizuje ticho a kontemplaci. Bílá je zase "nejhlubší a nejmystičtější" barva, která je "mimo prostor a čas". Symbolizuje světlo a nadčasovost, ale také čistotu, radost, svatost, jednoduchost a štěstí. Je to barva zjevení, milosti a theofanie, "působící na naši duši jako absolutní ticho". Bílá barva je symbolem světla zářícího z hory Tábor a přítomného v každé ikoně Ducha svatého. Zatímco všechny barvy odpovídají na otázku "co?" – bílá odpovídá na otázku "kdo?"; pouze ona představuje "kvalitu, nikoli vlastnost, není to znak, ale věčná esence.
Postavy Marie a bl. Edmunda jsou umístěny na světlém pozadí, obklopeny světlem, které zde hraje významnou roli. Ikona představuje svět absolutního světla: "Bůh je světlo a není v něm vůbec žádná tma" (1 Jan 1,5). Zdroj světla na ikoně není někde venku, ale uvnitř sebe: "království Boží je mezi vámi" (Lukáš 17:21). V tomto "okně do věčnosti" předměty ani lidé nevrhají stín, protože v Božím království žádný stín není. Světlo vycházející z postav Marie a Edmunda je také prezentováno pomocí zlatého nimbu. Je to atribut, který je "velmi výmluvným náznakem přítomnosti duchovního světa". Je symbolem (nebo ještě více - skutečností) dokonalosti, svatosti, slávy a milosti Ducha svatého a "proudu Božího světla na člověka, který žije v blízkosti Boha".
Blahoslavený Edmund drží v ruce rozvinutý svitek, na kterém jsou napsána slova zdůrazňující důležitost a účinnost modliteb adresovaných Marii. Při pohledu na život bl. Edmunda, můžeme bezpečně říci, že byl zamilovaný do svaté Matky, byl jejím velkým ctitelem a svou lásku k ní přenesl na své duchovní dcery, služebnice. Celé dílo opatroven svěřil do jejich rukou. Chtěl, aby byla ctěna a milována. Svým sestrám vštěpoval lásku k Bohu, Marii a vlasti. V řeholi vytvořené pro kongregaci (§ 151) doporučil: "Na venkovní stěně domu, pokud je to možné, by měl být umístěn obraz Panny Marie Čenstochovské na kovovém podkladu a nápisem: "Pod ochranu Tvou se utíkáme".
Takže spolu s naším Otcem zakladatelem, blahoslaveným Edmund,
Ukryjme se pod Mariin plášť a řekněme:
Maria, jsem s tebou, pamatuji a bdím.!
Převzato, pro potřeby překladu upraveno a zkráceno z https://www.sluzebniczki.pl/